Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život jednoho ňoumy A.J.Rimmera - Osmý kousek

1. 12. 2012

 Eso se mě dotknul. Nechápal jsem, jak to udělal, ale... ON MĚ POLÍBIL! Vlastně dá se říct, že jsem se políbil sám. Nechápa jsem, on se mě dotýkal, vždyť já jsem z "měkkého světla". A on... Jak to? A jak se vůbec dostal jazykem do mé pusy? Byl jsem mimo, nevnímal jsem.
"Víš, můžu ti ho trošku zpestřit, teda jestli chceš..." řekl a rukou mi vlezl pod mojí zelenou uniformu. Nevím proč, ale zachvěl jsem se. Ne zimou, a ani ne vzrušením či podobně. Olíznul mi ucho a moje erotogenní zóna se objevila. Zavzdychal jsem. Žužlal moje ucho a hladil mě po těle, jasně musel jsem se vzrušit. Eso asi zná svoje stejné tělo stejně dobře tak jako moje, kdo by se divil, že? Vždyť jsme ta jedna osoba. Stáhnul ze mě uniformu a rozepnul mi knoflík u kalhot. Moje skrytá zbraň nebyl skrytá. Eso si sundal bundu a ještě něco, co měl pod ní. Natisknul mě na zeď a klenul si přede mě, stáhnul mi kalhoty a můj mozek se vypnul. Můžu pouze hádat, co se stalo, ale nepamatuji si to. Jediné, co si pamatuji je to, že jsem se probudil pod dekou a Eso tam nebyl. Byl v kuchyňce a jak se loučí s Krytonem, s Kocourem a s Listerem. Já se tam radši nechtěl objevit. Zmizel jsem zpátky do kobky, kde se odehrál onen akt. Pouze jsem zahlédl jeho loď z okna, jak odlétá a já jsem si dovolil vylézt. Všichni mě probodli pohledem a já pouze zase zmizel ve svém pokoji. 
A ještě, aby toho nebylo málo, přistál jsem na měsíci, který byl pro mě teror. Jmenoval se Psychoměsíc. Tam mě trochu mučili. 
A můj, bohužel, nudný život plný lásky, která je neopětovaná, mě pomalu přestal bavit už na dobro...
Potkali jsme i Legii. Ta my konečně dala "tvrdé" napájení a já mohl jíst, zvedat věci, psát a podobně. Měli jsme i menší svadbu, která se trošku zvrtla. Lister se pod dohodou s náčelníkem Gelfů oženil s jeho nejkrásnější dcerou. Při svatební noci utekl a my jsme zase žili, jenomže...
 Oni na nás poslali Emocuce. Ze mě vycucl jedovatost a z Kocoura šmrnc. Listerovi s Krytonem e nic nestalo a díky naší spojené síle jsme dokázali zničit toho Emocuce. 

A já netušil, že moje nudná cesta s posádkou končí... Nastala ta nejhorší chvíle... Hádka, smrt a nakonec i rozloučení... 

"Už je tu!" zakřičel Kocour a já věděl, kdo to je...
Byl to totiž ....

Pokračování příště... :) :) :) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář